Gabor Maté je kanadský lékař maďarsko-židovského původu, který po dvaceti letech praxe v rodinné a paliativní péči pracoval přes deset let v centru Vancouveru s pacienty závislými na drogách a trpícími duševním onemocněním. Před dvěma lety bylo jeho prominentní postavení umocněno globálním úspěchem filmu Moudrost traumatu, v němž ukázal, že je trauma v naší kultuře endemické a jak jsou úzkost, duševní poruchy, chronické nemoci nebo závislosti normální reakcí na nenormální a nezdravou kulturu.
Gabor je autorem pěti bestsellerů vydaných ve více než třiceti jazycích včetně češtiny a mezinárodně uznávaným řečníkem, který je vyhledávaný pro své odborné znalosti a zkušenosti se závislostí, traumatem, vývojem v dětství a vztahem mezi stresem a nemocí. Za svou průkopnickou práci byl vyznamenán Řádem Kanady.
Jeho nejnovějším mezinárodním bestsellerem je Mýtus normálnosti: Trauma, nemoc a uzdravování v toxické kultuře. V něm Gabor Maté redefinuje, co je normální. Ukazuje, že prakticky všechno lidské strádání, včetně nemocí mysli a těla, má původ v traumatu (odpojení se od své zdravé a přirozené podstaty) a vzniklo jako normální reakce na nenormální vlivy a události v okolí. V Mýtu normálnosti píše, že jsme se tak přizpůsobili, že už si nevšímáme, že když se něco stalo normálním, neznamená to, že je to zdravé. „Ty součásti našeho každodenního života, které se nám jeví jako normální, volají po nejpodrobnějším prozkoumání. Stejně jako žába v hrnci jsme si nevšimli, že se voda začala ohřívat a blíží se bodu varu.“
Jeho předchozí knihy: V říši hladových duchů: blízká setkání se závislostí; Když tělo řekne ne: Jak stres souvisí s nemocemi; Roztěkaná mysl: původ a léčení poruch pozornosti; Držte si své děti: Proč jsou rodiče důležitější než kamarádi (spolu s Gordonem Neufeldem).
Čím je Gabor výjimečný?
Kromě toho, že své závěry opírá a výsledky výzkumů moderní lékařské vědy, neurobiologie a dalších oborů, o znalost konkrétních případů, je Gabor Maté výjimečný také tím, že neváhá odhalit a reflektovat své vlastní trauma a cestu k uzdravení. I to, jak coby lékař-workoholik, potýkající se s psychickými problémy, „traumatizoval“ svoje děti a jaké to mělo následky. Jeho znalosti, zkušenosti a vzácně hluboké vhledy spolu s obrovskou mírou soucitu, moudrosti a pokory umožňují lidem takřka v přímém přenosu nahlédnout svoje vlastní problémy a vykročit na cestu sebepoznání, léčení a přijetí zodpovědnosti za svůj život.
Gaborovo sebeodhalování je pro mnoho z nás, pro naše uzdravování a pochopení dynamiky vývoje naší osobnosti od raného dětství do dospělosti, klíčové. Když Gabor otevřeně mluví o tom, jak „špatně“ na tom kdysi byl, člověk pochopí, co znamená soucit a jak je ve vztahu k sobě i k druhým důležitý. Pak může najednou dojít k posunu vnímání sebe sama – nejsem „vadný kousek“, být „nemocný“ a bolavý je vlastně normální.
Gabor otevřeně mluví o tom, jak tonul v depresi a v závislosti. I když se jeho workoholismus a kompulzivní nakupování cédéček s klasickou hudbou mohou jevit jako závislosti „neškodné“, tak jemu ukázaly principy a mechanismy vlivu traumatu na vznik nemocí a neduhů, které uplatňuje ve své praxi i ve svém učení a terapeutickém přístupu. Také vzpomíná, jak před 40 lety přišli s manželkou za psychologem Gordonem Neufeldem s jejich 8letým synem Danielem se zoufalou prosbou, ať jim poradí, co mají s “problémovým” chlapcem dělat. Gordon si s Danielem povídal asi 20 minut a pak řekl Gaborovi a jeho ženě Rae – to dítě je úplně v pořádku a nemá žádný problém. Potíž je v tom, jak ho vychováváte a že nerozumíte jeho chování a potřebám. Gabor s Gordonem Neufeldem navázali přátelství a spolupráci, která trvá dodnes. Spolu napsali knihu Držte si své děti, která je dnes už velmi významným dílem v oblasti rodičovství a výchovy. Vztah se synem Danielem i ostatními dvěma dětmi nicméně uzdravuje dodnes a mluví o tom velmi otevřeně a upřímně. Něco, co je ve většině rodin nemyslitelné, protože je to pohřbené a potlačené a nemluví se o tom.
Gabor Maté se pro mnohé z nás stal právě tím zrcadlem, které k uzdravování potřebujeme. Za co jsme se styděli a cítili se kvůli tomu provinile, za co nás vnitřní kritik peskoval, najednou můžeme spatřit v někom jiném. V někom, kdo by mohl jako mnoho jiných „kázat“ o tom, jak bychom „to měli mít“ a jak bychom měli to uzdravování správně dělat, ale on se místo toho zranitelně otevírá a dává všanc. Navíc je velmi charizmatický a pro nás středoevropany snadno stravitelný, protože přesto, že většinu života žije v Kanadě (kam emigroval s rodinou ve svých 12 letech), je prost rozmáchlých gest, klišé či intonace typických pro některé severoameričany. Naopak středoevropská zkušenost poloviny 20. století je v něm otisknuta zcela nesmazatelně.
Gaborův soucit si nechce hrát na lásku k sobě a k druhým, ale je chápavým postojem a naprosto neodsuzujícím a nehodnotícím přijetím všech našich částí, těch zraněných, těch, které vznikly jako adaptace a ochrana před bolestí i těch, které se potřebovaly „konejšit“ a vytvořily si různé kompenzační mechanismy. Jako svého velkého učitele uvádí Gabor často A. H. Almaase, který napsal, že jen v přítomnosti soucitu si lidé dovolí spatřit pravdu o sobě.
Jeho cesta uzdravování a uvědomování si významu soucitu vedla ke vzniku jeho psychoterapeutického přístupu Compassionate Inquiry (soucitné dotazování), který vystudovaly již tisíce lidí po celém světě a několik desítek v Česku a na Slovensku.
Gabor Maté o vzniku Soucitného dotazování
„Jako rodinný lékař jsem si začal všímat, že nemoci jako chronická únava, rakovina, zánět tlustého střeva, roztroušená skleróza, to vše souvisí s psychologickou dynamikou a celým životním příběhem. Nedá se oddělit mysl od těla. Platí to i pro duševní nemoci: deprese, úzkosti, ADHD. Na medicíně se učíte zaměřovat pouze na nemoci. Diagnostikujete patologii a pak způsoby, jak problém mechanicky odstranit, buď chirurgickým zákrokem, nebo nějakým jiným mechanickým zásahem, jako jsou léky. No a já jsem si brzy začal uvědomovat jen na základě pouhé zkušenosti, že nemoc, ať už je to rakovina, deprese, úzkost nelze chápat jen z biologického hlediska. Biologie sama o sobě odráží životní zkušenosti, včetně těch emocionálních. Nestačí jen rozdávat prášky nebo posílat lidi na operace.“ Proto si Gabor začal se svými pacienty povídat, ptát se, nechal je pocítit potlačené emoce. Tak vznikl jeho terapeutický přístup soucitné dotazování.
Je to somaticky založený přístup, který jemně odkrývá a uvolňuje vrstvy podvědomého materiálu a odhaluje nevědomou dynamiku, která řídí náš život. Tyto podvědomé obsahy vznikly v dětství v důsledku odpojení se od esence, přirozenosti a potlačení emocí a niterné bolesti, které zůstávají neprožité v implicitní paměti těla, v nervovém systému, v podvědomí. Toto odpojení je podle Gaborovy definice truma, a právě to je příčinou fyzických a psychických problémů, nemocí a závislostí.
